Č L Á N E K

Natáčení Dobyvatel ztracené archy

Po tříletých přípravách byly v červnu 1980 zahájeny natáčecí práce první společné produkce "zázračných dětí" George Lucasa a Stevena Spielberga. Dobyvatelé ztracené archy se stali mistrovským dílem a odstartovali v Hollywoodu éru vysokých rozpočtů. Rozpočet dvacet milionů dolarů byl dvojnásobně vyšší než u čtyři roky starých Hvězdných válek, na čemž mělo lví podíl financování speciálních efektů. Ty byly realizovány tehdy ještě poměrně mladou firmou Industrial Light and Magic (ILM) za supervize Richarda Endlunda. "Jestliže je příběh promítnut do všeho, pak máme prakticky volné ruce", vysvětluje Endlund podstatu problému. "Vytváříme svět, který nikdy předtím nebyl k vidění".

Přesto však musela být zachována rovnováha mezi fantazií na jedné straně a skutečným místem a časem na straně druhé. Křehké spojení historicky věrných nacistů a výbuchu boží síly nebyla lehká úloha. Jen pro připomínku : archeolog a univerzitní profesor Indiana Jones je vyzván, aby nalezl Archu úmluvy, která dle biblické pověsti svému majiteli dodává nadpřirozenou moc. Poté, co Archa mnohokrát změnila majitele, jsou nyní nejblíže k jejímu nalezení nacisté. Když ji ale otevřou, místo kosmické síly z ní vychází pouze smrt.

Především závěrečná scéna kladla na tvůrce triků z ILM mimořádné nároky. Natáčecí práce byly totiž ukončeny v rekordním termínu deseti týdnů a Endlundova skupina musela dodat monumentální finále, pro jehož koncept existovaly zatím jen návrhy. "Ve scénáři bylo jen něco, třeba jako : nacisté otevřou Archu a umírají. To nám moc nepomohlo", vzpomíná výrobní ředitel speciálních efektů Joe Johnston. "Natáčecí práce byly mezitím ukončeny a všichni chtěli vidět očekávané finále."

V mnohatýdenním "brainstormingu" mezi Lucasem a Spielbergem, Johnstonem a Endlundem vznikly tisíce různých nápadů, z nichž vykrystalizovaly ohnivé smršti, létající duchové, světelné laserové blesky a rozpadávající se nacisté. A nakonec bylo na Johnstonovi, aby tyto elementy zkombinoval dohromady.

Natáčení scén v reálu bylo to nejjednodušší a také nejrychlejší. Trikové snímky zabraly mnohem více času. Například létající duchové : "Nápad byl takový, že v ohnivé explozi se z Archy vyřítí duchové zemřelých a vrhnou se na rušitele svého klidu", říká supervisor animace Sam Comstock. "Tak jsme se pokusili nechat duchy vylétnout pomocí animace, ale to bylo příliš komplexní, a tak jsme ten džob přenechali chlapcům u vodní nádrže". Poslední na řadě byl tým modelářů pod vedením Steva Gawleyho. Vytvořil duchy z jemných drátků, obalených hedvýbnými látkami, které nechal povívat ve vodní nádrži, natočil je a poté vkopíroval do reálných záběrů. Ve vodě navíc získala takto vytvořená roucha ještě zvláštní chvění. "Normálně, s kontrolní technikou, kterou jsme použili, máme absolutní kontrolu nad každým záběrem, který můžeme dopředu s vlasovou přesností naplánovat a taky zopakovat" , říká Gawley, "ale u duchů jsme museli dělat všechno ručně a vytvořili jsme opravdovou choreografii. Sestavili jsme speciální kameru, s níž jsme se skrz natočené záběry mohli na duchy dívat, a tak jejich pohyb řídit. To byla skutečně strašlivá práce, protože jsme chtěli duchy nechat přeletět přes nacisty, ale přitom nesměli duchové skutečné postavy překrýt". Vzhledem k tomu, že duchové museli proletět zástupem lidí a přitom na okamžik zmizet za postavami a různými objekty, museli být tyto postavi domalovány a nakonec opět přes obrázky duchů překopírovány.

Pro tři hlavní zloduchy byl vymyšlen speciální konec. Hlavu ničemného archeologa Belloqa nechal šéfmaskér Chris Wallas vybuchnout za pomoci vzduchového děla a brokovnice, nabité sekaným olovem, šrouby a kousky tvrdého plastu. Skutečným oříškem byla roztékající se Tohtova hlava. Na její model nanesl Wallas několik vrstev želatiny, vnější v barvě pleti a spodní vrstvy pak v několika odstínech rudé. Vnější vrstva byla slabší, rychle odpadla a ukázala ty spodní krvavě rudé. Smršťující se hlava obersta Dietricha byla Wallasovým favoritem. Zkonstruoval komplikovaný plastikový vak, který napumpoval do velikosti lidské hlavy. Při záběru vypouštěl vzduch a hlava se pěkně rolovala. Nádavkem k tomu jí z uší, očí, nosu a úst tekla krev a odporný sliz. I Lucas, který na počátku záběru křičel: "Víc krve!" nakonec mohl být spokojen. Když jsou tři zloduchové vyřízeni, vynoří se z archy zvláštní zařízení, které vystřeluje laserové blesky prorážející těla nacistů, shromážděných v zástupu kolem archy. Pozorujeme statisty se dvěma hruškovitými útvary na prsou a zádech, které se objevují, když je ozářena postava stojící před nimi.

Závěrečný ohnivý sloup, který stoupá do oblak, je dílo pyrotechnika Thainea Morrise, který s ním neměl žádné zvláštní problémy. "Bylo to tak jednoduché, až to bolelo - byzdýmý střelný prach, nic víc." Ohnivým sloupem proražené mraky vytvořil, ostatně jako všechny zajímavé formace mračen, expert Gary Platek. Ve skleněné vodní nádrži se dvěma vrstvami sladké a slané vody, které se vzhledem k rozdílné hustotě nemísí, rozstříkal bílou temperovou barvu. Mezní vrstva vytvořila pro tyto "mraky" bariéru jako mezi dvěma vzduchovými vrstvami. Vznikla díra pro vzduchové proudy, které Platek vytvořil tak, že hadicí nahnal vodní proud mezi tyto dvě vrstvy.

Možná dnes tyto triky už nejsou tak spektakulární, tehdy však se toto finále svojí neuvěřitelnou perfektností stalo měřítkem pro kompletní trikovou techniku osmdesátých let.

z časopisu Video Plus 5/1993

||| stránky aktualizovány 21.5.2005 ||| stránky vytvořeny 17.7.2001 ||| LaDiZ |||