Č L Á N E K

Svatý grál

Svatý Grál neboli Sangreal byla posvátná nádoba ze středověké artušovské mytologie. Byl to údajně pohár, ze kterého Kristus pil při poslední večeři. Věřilo se také, že do něj zachytili krev, která prýštila z rány na Kristově boku při ukřižování.

Do Británie přinesl grál Josef z Arimatie, bohatý muž, jenž pohřbil Krista, nebo jeho zeť Bron a syn Alan a grál byl vždy spojován s ranou křesťanskou obcí v Glastonbury. Další zázračný předmět spojený s grálem byl krvácející oštěp nebo kopí. Jeho kouzelnou moc použil sir Galahad, aby vyléčil tajemného "Krále mrzáka", který ležel na svém hradě mezi životem a smrtí. Zdá se však, že původně byl rytířem, který spatřil grál, sir Percival; v pozdní verzi mýtu však místo rytíře, který byl hoden spatření grálu, zaujal sir Galahad.

Grál se ztratil, ale věřilo se, že neopustil Británii, ale že je ukryt někde v zemi, protože doba je příliš hříšná. pouhá přítomnost posvátné nádoby však byla pro rytíře výzvou, aby se dali na cestu dobra. Po neviděném příchodu grálu do Camelotu přísahal sir Gawain, že se vydá hledat místo, kde je uložen, aby jej spatřil na vlastní oči. Řada dalších rytířů kulatého stolu složila podobný slib. Král Artuš byl však velmi znepokojen, protože se obával ztráty svých nejlepších bojovníků. Jen siru Galahadovi se však povedlo dojít k cíli a zemřel spokojen. Poté, co uchopil grál do rukou, opustila duše mladého rytíře jeho tělo a "velké množství andělů ji odneslo do nebe". Není pochyb, že grál představoval tělo a krev Kristovu, protože Josef z Arimatie ho použil, když udělil Galahadovi svaté přijímání, a "on se třásl, když jeho smrtelné tělo spatřilo věci duchovní". Tvrdí se dokonce, že sir Galahad byl potomkem téhož Josefa, "prvního křesťanského biskupa".

I v tomto křesťanském mýtu však zůstává silný náboj keltské magie. Když se v Camelotu objevil "svatý grál pokrytý bílým plátnem", naplnila nádoba Artušovu síň nejpříjemnější vůní, takže rytíři kulatého stolu pili a hodovali jako nikdy předtím. Ve skutečnosti se nejedná o nic jiného než o keltský Kotel hojnosti. Když se na konci Galahadova putování grál stal "tělem našeho Pána" a on se z něj na žádost Josefa z Arimatie napil, zajistil si tak duchovní život. Stejně jako keltský Kotel znovuzrození umožnil grál siru Galahadovi žít v křesťanském zásvětí. Tato očividná poplatnost keltské mytologii však znamenala, že církev nikdy úplně nepřijala grál jako křesťanský symbol. Velká obliba příběhů o grálu donutila církev je do určité míry tolerovat, avšak kněží si stále uvědomovali jejich spojitost s předkřesťanskými rituály.

Z knihy Encyklopedie Mytologie

||| stránky aktualizovány 21.5.2005 ||| stránky vytvořeny 17.7.2001 ||| LaDiZ |||